Zkušenosti s chovem papoušků chocholatých

Pro tyto krasavce jsme jeli s naším dobrým kamarádem Jirkou Šustrem do Německa, a to v lednu 2006.

Otec choval australské papoušky, proto naše zimní ubikace nebyly zatepleny. Neměli jsme představu, jakou zimu snáší. Pro jistotu jsme ubikace zateplili polystyrenem a nachystali elektrický ventilátor s termostatem. Byli jsme ovšem mile překvapeni, když jsme viděli u chovatele zasněžené voliéry a horny, jak jim otec začal říkat, po zimní koupeli. Topení proto není nutné. Ptáci jsou otužilí a naši zimu snáší naprosto v pohodě.

Připravili jsme jim dvě budky. Do výletu dutý strom vysoký 180 cm s vnitřním průměrem 30cm a do ubikace 100x 35x 35 cm vyrobenou z desek.

Začátkem března jsme jim začali podstrojovat. Směs pro střední papoušky byla základem a směs naklíčeného zrní v nich vyprovokovala touhu založit rodinu. Vaječnou míchanici dostávali každý den. Asi třikrát týdně kousky ovoce a červy zophobasy.

K našemu velkému překvapení, na jaře začala láska, krmení a sex. Výsledkem toho byly čtyři oplozené vejce, ze kterých se vylíhla čtyři krásná mláďata. Po vylíhnutí jsme dávali strouhané vařené vejce bez mrkve, s příměsí dokrmovací směsi. Později jsme přidali mrkev a opět i naklíčené zrní. Odměnou za naše snahy byly čtyři krásná mláďata na bidýlku.

Další chovná sezona ovšem začala katastrofou. Chovný sameček otevřenými dvířky vzal směr sousedův smrk. I když jsme mu dvakrát položili vějičku přes křídla, díky špatnému lepu odlétl do nenávratna. Pokud ho nesežral dravec, pak ho má nějaký šťastný chovatel v kleci. Nám zůstaly jen papíry cites. Samička byla super máma, proto jsme ji dodali jiného fešáka. Opět si padli do oka, a další sezonu byly mláďata.