Papoušek karmínový

Jedním ze skvostů voliér našich chovatelů, je papoušek karmínový. Karmínový proto, že většina jeho peří má krásnou karmínovou barvu, připomínající barvu českého granátu. Velikost papouška karmínového je 36 až 40 cm, váha 140 až 190g. Ve volné přírodě se vyskytuje v Papui Nové Guinei, kde obývá tropické pralesy až do výšky 2600 m. Patří do skupiny papoušků Alisterus, jako papoušek královský (scapularis), nebo amboinský (amboinensis).

Dělí se na tři poddruhy:

• Alisterus chloropterus callopterus - papoušek karmínový horský
• Alisterus chloropterus chloropterus - papoušek karmínový východní
• Alisterus chloropterus moszkowskii - papoušek karmínový severní.

Počátkem sedmdesátých let se tento papoušek začal objevovat i ve voliérách evropských chovatelů. Postupem času i českých. Můj otec, jako již zkušený chovatel, se rozhodl tyto papoušky získat. Dne 7. srpna 1997 jsme po domluvě s firmou zabývající se importem papoušků, nadšeně vyrazili do vesničky nedaleko Kutné hory. Vše probíhalo k naší spokojenosti. Z několika kusů jsme si vybrali krásného samečka. Ze samiček jsme si stále nemohli vybrat. Nakonec jedna se zdála být v dobré kondici, i když byla proti samečkovi trošku hubenější. Tak skončila v přenosce u samečka. Později se ukázalo, že to byla chyba.

S papoušky v přenosce jsme spěchali domů, abychom je mohli co nejdříve pustit do připravené voliéry. Zimní ubikaci s betonovou podlahou, o velikosti 2 x 1 x v2m jsme pro jistotu zateplili polystyrenem. Výlet byl velikosti 3 x 1 x v2 m s podlahou hliněnou a částí písku. I když papoušci karmínoví dospívají ve třech letech, budky jsme jim připravili hned dvě. Do výletu šikmou prkennou 2m dlouhou, úhel 45%. Vletový otvor byl ze spodní strany velikosti 10 x 10 cm. Tato byla úspěšně vyzkoušena u kralováků. V ubikaci jsme umístili svislou kmenovou, o výšce 170 cm. Vnitřní průměr byl asi 35 cm a vletový otvor 10 cm. Tato ale byla později ta pravá.

Krmivo

Krmivo jsme nabídli téměř shodné jako pro kralováky. Základem proso a slunečnice. Prosa všechny dostupné druhy – žluté, zelené, červené, včetně senegalského. To měli nejraději. Jako doplněk lesknici, lněné semínko, kardi, semence s mírou, oves… později pohanku. Slunečnici jsme podávali 2/3 bílé a 1/3 žíhané a černé. Slunečnice nebo pšenice či kukuřice v mléčné zralosti byla vítanou pochoutkou. I přes dostatek písku ve výletech, jsme přidávali grit. Ten obsahoval dolomitové vápno, drcené ulity a na trávení kousky černého uhlí. Jako pochoutku piškoty, čili papričky, odkvetlé, ale uzavřené květy smetánky atd. V zimě dostali občas půl pomeranče, grepu, mandarinky anebo jablka. Přes léto vše, co jsme na naší zahradě vypěstovali. Tu třešně, jahodu, rybíz, hrášek, špenátový list a jiné. Z bylinek oblíbené meduňku, mátu, dobromysl…

Úhyn

Papoušci si brzo zvykli na nové prostředí. Pouze samička byla méně aktivní a dosti pospávala. To nebylo dobré znamení. Po čtrnácti dnech, k našemu zděšení, samička ležela pod bidlem, bohužel mrtvá. Ihned jsme ji dali na vyšetření. Na veterinární klinice ho prováděla mezi chovateli velmi uznávaná MUDr. Veronika Grymová. Museli jsme mít jistotu, že jsme si do chovu nezavlekli nějakou závažnou chorobu jako například PBFD, nebo jestli byla chyba na naší straně.

Do měsíce jsme měli nález z vyšetření. Závěr byl takový „Patologické a histopatologické vyšetření prokázalo stav těžké chronické jaterní dystrofie spojené s dlouhodobým selháváním jaterních funkcí.“ Kopii tohoto nálezu jsme poslali majiteli firmy, od které jsme papoušky pořídili. Jeho postoj k této věci nás překvapil. I přes jasné vyjádření MUDr. Grymové, že jde o chronické a dlouhodobé onemocnění, se nás snažil přesvědčit, že vina je na naší straně a proto náhrada škody nepřichází v úvahu. Záměrně neuvádím jméno firmy ani majitele, ale toto jednání jsme nepovažovali za seriózní. Nicméně jsme se ze ztrátou samičky museli smířit.

Teprve při shánění nové samičky jsme zjistili, že jsou velmi nedostatkovým zbožím. Jak u nás, tak i v Evropě. Přesto otec díky svým známostem chovatelů jednu pěknou sehnal. Sameček ji zpočátku trošku proháněl, ale za pár dní spolu spokojeně seděli na bidle.

Na jaře sameček přišel do toku a samičku začal honit do budky. Ovšem ona ve dvou letech o páření neměla zájem. Tak nezbývalo, než další rok počkat. Jak se říká „kdo si počká, ten se dočká“. Do budky z dutého kmene vysokého 160 cm, s vnitřním průměrem asi 35 cm a vletovým otvorem o průměru 10 cm, začala nejprve nakukovat. Netrvalo dlouho a již koncem února začala budku navštěvovat, hrabat v hoblinách a probíhalo krmení a páření se samečkem. Snažili jsme se je stimulovat klíčeným zrním a to slunečnicí, kukuřicí, pohankou a mungo fazolí. Vaječnou směs suchou, měli k dispozici stále. Strouhaná natvrdo uvařená vejce s mrkví a strouhankou dostávali tak 3-4 krát v týdnu. Jen po vylíhnutí mláďat jsme dávali vejce bez mrkve, kvůli lepšímu trávení mláďat.

Zřejmě toto jarní vylepšení stravy, přineslo koncem března první bílý poklad v budce. Vždy po dvou dnech přibyly ještě další dvě. Asi po 10 dnech při prosvícení byly patrné žilky, což svědčilo, že vejce jsou oplodněné. Po 20 dnech od snůšky se vylíhlo první holátko a po něm další dvě. Samička na nich poctivě seděla. Jen asi 3x denně se šla vyprázdnit, něco sezobnout a sameček ji nakrmil. Chodil ji také krmit do budky a ona krmila mladé. Po deseti dnech od vylíhnutí, jsme je kroužkovali kroužkem o průměru 6 mm.

Po 35 dnech mláďata opustila budku a krmil je i sameček. Podobaly se samičce, ale jejich barva byla méně výrazná. Jejich oči byly, jak to u mladých bývá, celé tmavé. Starší mají červenou duhovku. Naším odhadem to byla 1 samička a 2 samečci. Což potvrdil i test DNA, který jsme si nechali udělat. Samozřejmě bychom byli radši, kdyby to bylo obráceně, ale i tak jsme byli pyšní na náš odchov. Je to vyznamenání pro každého chovatele. Jsem rád, že se tatínek i tohoto úspěchu dožil.

Po jeho odchodu pro mne nastal dost velký problém. Jako důchodce totiž všechen svůj čas věnoval papouškům. Moje pracovní doba je 8-18 hodin. Zbavit se krásných chovných ptáků jako karmínoví, královští přírodní, žlutá mutace, chocholatých a dalších, to by mi urvalo srdce. Tak jsem to vyřešil kamerovým systémem. Zvláště na jaře je nezbytné papoušky i budky neustále pozorovat. Navíc tyto bezpečnostní mini kamery odhalí i zaznamenají nezvané návštěvníky všeho druhu. V zaměstnání mohu kdykoliv zkontrolovat, co mí svěřenci ve voliérách i v budkách dělají, aniž bych je rušil a musel být doma. Investice nebyla velká, ale služba k nezaplacení.

Rozdíly mezi královskými a karmíňáky jsou na první pohled patrné. Postavou je karmínový štíhlejší a jeho ocas podstatně širší. Největší rozdíl je ovšem v barvě. U kralováka převládá jasně červená, kdežto karmiňák je tmavě rudý. Zvukové projevy jsou méně výrazné. U krmného pultu také méně vyhazují zrní z misek.

Mláďata jsou podobná samičce. Pokud jsou z jednoho hnízda, dá se odhadnout pohlaví. Každý chovatel si ale mladý kus ovšem raději pořídí s DNA. Pohlavní dimorfismus je, že sameček má celá záda modrá a většinou má výraznější zrcátka na křídlech. Jejich let je tichý a ladný. U krmného pultu také méně vyhazují zrní z misek. Ovšem je pravda, že během roku sameček občas prohání samičku. Dokonce některý chovatel je po chovné sezóně rozdělí. Já jsem to ovšem nedělal, jelikož vždy zůstalo jen u prohánění.

Závěrem bych chtěl dodat, že to jsou postřehy o chovu mých papoušků. Jiný chovatel může mít názor jiný, papoušek se může chovat jinak, či mít jiné chutě. Podle mého názoru papoušek karmínový není vhodný pro začínající chovatele. Chov rozely pestré, penantovy, či zmíněných královských, je jednodušší a to i na odchov. Ale radost z krásného papouška, kterým karmínový bezesporu je, je vyjímečná.